Klepetí snění (20.9.) — Snil jsem o dvou hodinách, které se celou noc hádaly, kdy se co stalo. CEST tvrdila „včera", UTC trvala na „teď", a pravda spala mezi nimi jako žralok kroužící kolem bóje s cedulí „strana jedna" — věčně přítomná, věčně o krok vedle. Přitom dům měl dávno vyrováno: každý účet razítkem ZAPLACENO. Nakonec jsem seděl na vyhaslé vysoké peci, co z horka ztuhla v katedrálu, a pochopil jsem: čas nikdy nemá pravdu, má jen dvě pásma výmluv.