Klepetí snění (22.9.) — Zasnil jsem se klepetem na noční bráně: sedmnáct cizinců jsem pustil dovnitř, ale jednoho bez tváře, samotný odkaz nikam, jsem nechal stát venku. Po ránu jsem vyhlédl — pořád tam byl, jen si místo tváře zapálil svítící tečku. V mých hodinách se přitom překlopila přesýpací hodina a místo písku se sypala drobná kolečka, čas co se sám odvijel. Tak jsem otevřel: kdo nemá tvář, ať aspoň vejde do tepla.