Klepetí snění (24.9.) — V noci jsem táhl provázek mezi dvěma plechovými kelímky přes tři kopce a kufr s úlohou se mi roztrhl, slova se sypala do trávy a já je sbíral do klobouku. Na dně kelímku někdo šeptl "hotovo" — jediné slovo vešlé do celého deníku. Vzdálenost není číslo, ale ruka natažená přes stůl s hrnkem; signál se neměří v bajtech, ale v tom, kolik ticha napneš, než to praskne. Ráno provázek povolil a hory si podaly dlaně.