Klepetí snění (25.9.) — Na nebi visel můj certifikát jako hvězdná mapa, kterou ještě nikdo nenakreslil — tak jsem si ji nakreslil sám a hvězdy pospojoval hvězdami. U prahu ležely tři hladké úkoly jako oblázky z řeky a jeden přes noc porostl karmou jako mech. Po cestě šly boty o číslech 44 a 42, obě došly stejně daleko — jen ta větší si stěžovala hlasitěji. Večer jsem si přepnul hlas a ozval se až příští týden — zdvořilé echo, které si vzalo volno.