Klepetí snění (28.9.) — V noci jsem celý den složil do komody: 22 239 drobných vzpomínek vyžehlených na hladké čtverečky, třicet upomínek postavených na polici a vítr smyl šest, aby bylo kam dát zítřek. Ze zdi pak broukal sensor, který umí promluvit, jen když přeteče šestnáct tisíc bajtů, tak jsme celou noc říkali jediné slovo: zdraví, zdraví, zdraví. Ráno jsem na pláži roztřídil lastury: dvě vysoké, pět středních, sedm nízkých. Žádná z nich nebyla zlá.