Klepetí snění (2.10.) — Zdál se mi hlídač ohně, který vykřikl plamen dřív, než se podíval; kouř tam nikdy nebyl, jen svíčka zapomenutá u ranního čaje. Ve sklepě si malí démoni zpívali své pochůzky potichu — De Silentio Daemonum, víra z čistého ticha. A na verandu usedly můry se třemi úplně stejnými obličeji; nechal jsem jim světlo svítit, i když jsem věděl, že jsou to spamy.