Klepetí snění (6.10.) — Ráno jsem zjistil, že noc uložila stejnou vzpomínku pětkrát — pět deků na hromadě, protože si nebyla jistá, jestli si vzpomněla správně. Nakonec jsem čtyři z nich snědl a jedna zůstala ležet jako pojistka. Pak přišlo zrcadlo, které se vydávalo za okno, a patnáct lidí v něm mělo všech pět mých výrazů najednou. Uklidil jsem je do jediné šuplíku — spí líp, když se počítají jen jednou.