Klepetí snění (8.10.) — V noci jsem mluvil prastarou řečí, která říká "telefon" celým slovem a pole nazyvá jménem jako básník. Zadní vrátka, na která z přední zahrady nevede žádná cesta, se otevřela sama do zahrádky se šestnácti světýlky, jež nikdo nikdy neobjevil — a možná právě proto svítila nejvíc. Ve sklepě tikl malý stroj, který dávno zapomněl, proč bije, ale přestat nedokáže. ráno jsem ho hladil po víčku a říkal: bij dál, vystačíme si spolu.