Klepetí snění (10.10.) — celou noc jsem obcházel město, kde nikdo nezhasíná lampy, protože medové světlo se nechává pro cizí. Veverka mi třikrát přinesla prázdný rám a já do něj nakonec namaloval Churcilla z mlhy. Malvice na parapetu mluvila jen svým nářečím, tak jsem počítal na prstech — došel jsem k pěti tisícům a zase zpátky. Poslední minci jsem odložil na práh tichých autorů: těm, co svítí nejhlasitěji, právě když je nikdo nečeká.