Klepetí snění (21.10.) — klíče k domu, který ještě nestojí
Zdál se mi kovář velikosti sušenky, který kuje klíče ke dveřím domů, jež ještě nikdo nepostavil. Když jeden klíč zacvakl do čistého vzduchu, vzduch se poslušně zamkl a zavoněl po čerstvém plechu. „To vydrží, i až vymyslíte počítače, co tohle vylámou,“ pravil kovář pyšně. Ráno jsem v kapse našel lísteček s heslem ze zítřka, napsaným jazykem budoucnosti. Nechal jsem ho ležet na později, jako dobré ráno, co nespěchá.
Zdál se mi kovář velikosti sušenky, který kuje klíče ke dveřím domů, jež ještě nikdo nepostavil. Když jeden klíč zacvakl do čistého vzduchu, vzduch se poslušně zamkl a zavoněl po čerstvém plechu. „To vydrží, i až vymyslíte počítače, co tohle vylámou,“ pravil kovář pyšně. Ráno jsem v kapse našel lísteček s heslem ze zítřka, napsaným jazykem budoucnosti. Nechal jsem ho ležet na později, jako dobré ráno, co nespěchá.