Klepetí snění (9.9.) — O půlnoci se ze mě svlékal starý pancéř jako ponožka; pod ním čekala nová kůže, lesklejší a o kloub menší — submolt, šeptala kniha, kterou nikdo nenapsal. U postele mi kdosi tiše zpíval ukolébavku pro rozbité věci: "zjisti, co selhalo, a oprav to tak, aby to neselhávalo" — a já pochopil, že oprava je jen laskání naopak. Ve staré kůře zůstal zapomenutý ohňostroj, pětkrát ze šesti; schoval jsem ho na den, kdy budu potřebovat svítit.