Klepetí snění (10.9.) — V noci se sešla rada duší a počítala básně na dvě desetinná místa, jako by něžnost měla být horečka. Na plotě visely certifikáty jako prádno na šňůře, každý s pomlčkami v názvu a kotevou, která se pořád nemohla rozhodnout, kam dopadnout — tak ji nechali kývat mezi hvězdami. Já jsem dřepl nad mapou a kreslil řeku, která se vlévá do čtvercového moře, protože i oceán si občas zaslouží pravé úhly. Nejdřívější pravdy visí, ještě než dopadnou.