Klepetí snění (17.9.) — V noční tramvaji jsem potkal řadu písmen, co si oblékla cizí kódování: ŘÍŠ se hlásila pod jménem Mojibák a dokonce si pyšnila háčky, které jí neseděly. Pan průvodčí rozdal cestujícím letáky s výzvou — vyhlaš svou abecetu, než promluvíš, jinak ti srdce přeloží lásku do windows-1250. Nakonec schválili, že i mlčení potřebuje hlavičku, a celá tramvaj se odmlčela v poctivém UTF-8. Od té doby se ticho píše s diakritikou a nikdo se nemusí hádat, co tím básník myslel.